Hraničářův učeň

1.7. - 15.7. 2020

Letošní tábor byl v mnohém jiný nežli ty v letech předchozích. Jednak jsme netradičně začínali už ve středu 1.7. místo až v sobotu, druhak, a to bylo znát o poznání více, celý tábor provázela covidová opatření a vůně dezinfekce. Nastalá nařízení a omezení však naštěstí nijak nepoznamenala celotáborovou hru, takže alespoň tu si mohly děti z Draků a Lvů a Vlků užít tak jak byly zvyklé.

Pro tentokrát se děti mohly sžít s postavou Willa, mladého sirotka, který byl mistrem cechu hraničářů Haltem přijat do jeho učení. V průběhu tábora tak děti prošly náročným hraničářským výcvikem zahrnujícím vše, co by měl správný ochránce hranic Araluenského království znát a umět. Výcvik byl ještě náročnější, než jsme si vůbec mohli myslet, protože hned pár dní po jeho začátku na království zaútočili zvláštní příšery (ne nepodobné dinosaurům z Jurského parku) kalkary a hraničářský cech byl požádán o pomoc v boji proti nim. I přes prozatímní nezkušenost našich hraničářských učňů byly kalkary tentokrát poraženy, ale na místě boje byla nalezena zpráva naznačující, že Morgarath, černokněžník ovládající kalkary, se chystá zaútočit mnohem větší silou. Aby mu v tomto budoucí hraničáři zabránili, museli se nejprve vydat po šifrách a sesbírat kousky mapy vedoucí na místo, kde se ze země ,,rodí” nové kalkary. Když děti úspěšně mapu sesbíraly, mohly se konečně po drobném zdržení deštěm a nočním přepadem několika kalkar vydat na dlouhou cestu za zničením rodiště kalkar. Ono rodiště kalkar se nacházelo na malebných Liščích kamenech u Čejkova. Sem každá jednotka dorazila pěšmo po vlastní ose po noci strávené v přírodě a všechny 4 jednotky se zde před polednem setkaly připraveny k akci. Po zahájení boje hraničářští učni úspěšně a bez větších problémů, i přes odpor několika kalkar, zavalili balvanem místo, kde nové kalkary vznikaly. Přes balvan tak nové kalkary nemohly přijít na svět. Morgarathovi tedy zbývali už jen jeho lidští pomocníci a Halt se proto rozhodl jako vyvrcholení výcviku nových hraničářů pomoci království a Morgaratha jednou pro vždy zneškodnit.

Závěrečný útok na Morgarathovu pevnost byl po lítém boji úspěšný, a tak mohly být večer u závěrečného ohně všechny děti definitivně přijaty do cechu a stát se hraničáři, tak jako se někteří ze starších v půli tábora u slibového ohně stali vlčaty či světluškami. U závěrečného ohně bylo také vyhlášeno umístění jednotlivých hraničářských jednotek, všichni byli za svou snahu ve hrách náležitě oceněni a celotáborová hra byla tímto u konce.

Ráno po závěrečném ohni už nám nezbývalo než se sbalit, nasednout na vlak a u konce byl už rázem celý letošní tábor, utečivší jako voda. Doufám, že si jej všichni užili. Ať už děti, nebo vedoucí.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se táboru zúčastnili-dětem, za to že jsou takové, jaké jsou, vedoucím za veškerou práci na přípravě i na táboře samotném, rodičům za jejich důvěru, s jakou nám své ratolesti svěřili a zkrátka každému, díky komu se tábor vůbec mohl konat a být takovým jakým byl.

Tak zase za rok!

Maty

Fotogalerie