Roverský tábor

Po roce přišel zase na řadu náš roverský tábor, v této letní podobě již třetí ročník. Před letošním ročníkem ale visela ve vzduchu spousta otázek. Hlavně kolem toho, jak se nám podaří navázat na zaběhlý systém tábora s dvojnásobnou účastí než předchozí roky a především s velkým počtem účastníků, kteří tento typ tábora zažívají poprvé. 

Veškeré otázky a obavy, však byli během prvních pár dní rozmetány. A tedy i v počtu 30 lidí stále fungovaly naše večerní rady a program utvářený společnou domluvou. První celý den, tedy neděle, měl propršet, a tak jsme neměli žádné velké plány. Nakonec se ale kolem 12 hodiny počasí umoudřilo a my jsme pak doslova celý zbytek dne strávili hraním volejbalu. Ale v rámci roverského tábora jsme si užili nejen sportovní vyžití, ale i několik kreativních či přemýšlecích programů. Například vzdělavácí program od Kolíčka a jeho kamarádky Žofky o Greenwashingu, kde jsme se dozvěděli jak se firmy "natírají na zeleno", aby stále byly atraktivní pro zákazníky, a přesto skritě dál nebrali ohled na přírodu. Více odreagující přemýšlecí program byl pak Kaččin večerní kvíz, během kterého jsme se mimo jiné dozvěděli, že úhoř může měřit klidně i 65 centimetrů. 

V půlce tábora, tedy ve středu, už nás bylo okolo 35 účastníků a s tím nadešel čas na velké, předem plánované hry. První z nich měl být cyklistický závod na motivy Tour de France, který byl v mé režii. Počáteční fáze hry se trochu zbrzdila, a tak nás bohužel brzo dohnalo počasí, které na plné čáře vyhrálo nad všemi jezdci a závod musel být předčasně ukončen. Naštěstí nám zvedl náladu čtvrteční program v podobě již tradičního Larpu, hry kde má každý svou roli s úkoly, které se snaží během společenského večera naplnit. Anežkou s Peťou si pro nás v rámci této hry tentokrát připravily slavností večer ve Versailles, kde se v moderní době se zachovalými šlechtickými poměry ucházejí princové z okolních království o ruku francouzské princezny. Hra plná soutěžení i zákulisních intrik nás všechny moc bavila a nemůžeme se dočkat, co si pro nás holky vymyslí v dalších letech. 

V pátek už nás začalo postupně ubývat, připravovali jsme závěrečný oheň a naši zdatní chlapci v mezičase postavili zbrusu novou táborovou bránu, která se tak stala chloubou našeho tábořiště. Odpoledne jsme si zahráli Srnobal, který si pro nás nachystala Fíbí. Po přehazování pytlíku s vodou přes síť nezůstala žádná ruka ani noha suchá. To byla asi předzvěst počasí, které následovalo. Nekonečný déšť všechny uspával a k večeru už pomalu nikdo nedoufal, že bychom ještě zvládli zapálit oheň. Naštěstí v deset hodin večer přestalo pršet a my se mohli odebrat k zapálení ohně, společným fotkám a k příjemnému zakončení našeho tábora. 

V sobotu jsme se po skupinkách rozjížděli domů. Živili jsme vzpomínky na společně prožité dny a už se zase začali těšit na to, co nám přinese další ročník.

Za roverský kmen, 

Vojta Němec