Výprava do Horní Cerekve aneb 3. turnus tábora u Volavčího rybníka

8.10. - 10.10. 2021

Před pár měsíci se v hlavách našich vedoucích zrodil nápad, že se vypravíme na táborovou louku a strávíme tam víkend, ze snu se stala skutečnost až o velmi mrazivém a podzimním říjnovém víkendu. Sraz byl v 16:15 na nádraží v Kuřimi a pak následovala tříhodinová cesta vlakem do Cerekve. Normálním lidem by tato cesta připadala zdlouhavá a nudná, ale my normální nejsme, a proto jsme si i obyčejnou cestu vlakem užili. Na místo, kde v létě stál tábor, jsme se dostali až pozdě večer, tak jsme se seřadili na nástup a pak už jen postavili stany a jelikož jsme byli unavení, tak jsme hned usnuli.

Ráno nás (ne)mile překvapila jinovatka na stanech a studený vzduch. Celé sobotní dopoledne se neslo ve znamení evoluce a cestování časem. Vzali jsme to úplně od začátku, tedy od pravěku, vynalezli oheň a nejstarší z nás jej celou dobu udržoval, poté jsme se obohatili antickou kulturou, objevili kolo a Ameriku, a nakonec si užili Bostonské pití čaje, kromě toho procestovali pár zemí a naučili se zdejší pozdravy.

Začalo nám kručet v bříšku, a tak bylo na čase uvařit oběd, rozhodli jsme se pro klasiku – Boloňské špagety, a přestože je to zdánlivě jednoduché jídlo, příprava nám trvala přes hodinu, hold na ohni v zimě se vaří dost blbě.

Odpoledne jsme se vydali na krátkou procházku po okolí tábora, ohodnotili krásnou podzimní přírodu, udělali pár fotek a vrátili se zpátky. Večer se sešli u ohně a vyprávěli si zábavné historky, bylo opravdu veselo, prostě večerní pohodička.

Ráno bylo opět mrazivé, ale už nás tolik nezaskočilo, museli jsme se rychle sbalit a ve 12 jsme odcházeli z tábora. Na odchod z tábora jsme samozřejmě nemohli mít nic jiného, než párky, jak u nás bývá zvykem. Pak už nás čekala jen cesta domů a doma konečně horká sprcha a teplá deka.

Bylo to fajn a díky všem zúčastněným!

Fotogalerie