Výlet Dubínků za jarem

Poté, co nám skončila ta dlouhá studená zima, se družinka našich nejmladších rozhodla využít sluníčka a vydat se vstříc dalším společným zážitkům i s naším mladým vedením.

Pro tento výlet jsme si vybrali obzvlášť slunečnou neděli a zhruba okolo deváté hodiny ranní jsme se začali slézat na Kuřimském nádraží, na kterém jsme pak museli dát svým milovaným rodičům sbohem.

Během chvilky jsme pak naskočili do našeho vlaku a ani jsme se pořádně nestihli uvelebit na sedačkách a už jsme museli zase na zastávce Česká hbitě vyskočit. A právě tady nám byl představen první úkol, který jsme plnili po celou dobu výletu. Museli jsme totiž prohledat každou škvíru, abychom si mohli zaškrtnout pavučinu, brouka, něco oranžového a spoustu dalších věcí na vytištěném papíře. Vyrazili jsme tedy na cestu a po chvíli chůze nás zlákala pyramida z lan, kde jsme si zahráli trošku upravenou slepou bábu. Museli jsme pak nasadit i slepého dědka, protože naše děti projevily velké sportovní nadání a po malé svačince u laviček nikdo z nás neodolal lanovce hned vedle pyramidy, která nám dodala úsměv nezbytný pro další pokračování.

O kousek dál jsme si zkusili namalovat křídami různé druhy kytiček a ozdobili tak nudně šedý konec silnice.  Když jsme pak šli zase dál, domečky za námi se začali vytrácet a my jsme vešli do lesa, kde proběhla naše velká zastávka. Naprostá většina svačin tu bohužel podlehla velice hladovému útoku, ale při zadávání úkolu, během kterého jsme postavili spoustu domečků pro skřítky bylo vidět, že maminky se při balení jídla opravdu snažili a na výkonech to bylo značně poznat. Teď přišla chvíle na zdokumentování našich výtvorů i s jejich autory a když jsme splnili i toto, tak nastal čas na další společnou hru, kdy děti obstály jako velice úspěšné včely a všechen pyl z jedné velké kytičky se povedlo donosit až do úlu aniž by je některá ze zákeřných vos polapila.

V této chvíli jsme si dali od her chvilku pauzu a prostě jsme jenom šli dál a dál. Už to skoro začínala být nuda, jenom si povídat při cestě, ale naštěstí si každé dítě mohlo vybrat kytku, která byla hned jako na povel přesazena do kelímku zrovna, když se před námi začala objevovat známá Kuřim. Poslední zastávka proběhla na už druhém hřišti, kde jsme se společně vyfotili a pak některé z nás děti skoro uhnaly k smrti za touhou získat alespoň tři Bebe sušenky, kterých měli tři z nás na rozdávání.

Zbývaly nám už jen poslední chvíle našeho výletu, během kterých jsme došli ke kapličce sv. Jana Nepomuckého, kde nás už netrpělivě vyhlíželi rodiče a nám nezbývalo nic jiného, než se rozloučit a popřát si hezký zbytek týdne, který teď přeji i Vám, drazí čtenáři.

Za celou družinu, Barča